„Máš ještě sílu?“
„Nač?“
„Na život.“
„Na život? Jak se to pozná?“
„Chuť k jídlu, chuť k dílu…“
„Jím, když mám hlad a pracuji, když musím.“
„A těší tě to?“
„Zahánění hladu?“
„Chceš radu?“
„Tak se mi zdá, že už něco tuším…“
„Co tušíš?“
„Tuším, kdo jsi. Máš takovou tu špičatou bradu…“
„Jakou bradu?“
„Teď na mě zcela jistě něco zkusíš.“
„Nebudu nic zkoušet.“
„Tak co mám koupit, řekni?“
„Nic neprodávám.“
„Tak co tedy?“
„Vážně se do toho chceš pouštět?“
„Chci, tak se neboj, řekni!“
„Opravdu tě to zajímá?“
„Pomůže-li mi to, pak ano.“
„Tak dobrá, teď si na kolena klekni.“
„Klečím. A teď? Co se stane?“
„Teď se modli, jsi-li pobožný.“
„Nebudu se modlit, kdy se tobě namane.“
„Tak to je škoda, nemáš-li k modlitbě odvahy dosti.“
„Nemám jen chuť, toť vše. Tak dělej, nemám času nazbyt.“
„Dobrá, teď ulevím ti od bolesti.“
„Počkat, proč držíš v ruce tu kosu?“
„Tak to hned zjistíš…“
„Co jsi to provedl? Kde je má hlava? Nedosáhnu si ani na špičku nosu.“
„Tak řekni! Snad něco tě teď ještě bolí?“
„Máš pravdu, tak lehce už mi dlouho nebylo.“
„A teď ti tak bude navěky.“
„Navěky? Něco tu nehraje. Kolik to všechno stojí?“
„Nic. To máš gratis.“
„Tak to ti nevěřím.“
„Pravda, jen tvou rodinu to bude stát jeden zlatý nápis.“
„Nápis? Jaký?“
„Na žulový kámen.“
„Na kámen?“
„Nápis o tobě, že byl jsi tu a byl jsi všelijaký.“
„Jakže? Byl? Copak jsem…mrtev?!?“
„Jsi mrtev.“