V kapkách deště se rozpouští čas
A voda líně z nebe plyne,
Kapičky na špičkách řas,
Teplý dech jich jen pár mine.

Vločky sněhu sype obloha
V závoji bílém z hedvábí,
Je snad sníh dar od Boha,
Co oči a smích přivábí?

Na dlani hřejí bílá peříčka,
Uspává krajinu peřina chladivá,
Vločky se snášejí na zavřená víčka,
Blázen je ten, kdo se nedívá.

Rty letmý dotek políbil,
Studené vločky, co roztála,
Pocit bezpečí strach zahalil,
Překryl, abych se nebála.