Slunce v duši zapadá za obzor,
Mé srdce s rozumem marný vede spor,
Slzy pálí mě na rudých tvářích,
Zmítám se v nich za nocí bezesných.

Sklenka kyanidu před spaním,
By završila o čem sním,
By napomohla ke klidu,
Bláznovství sladké, však já už jdu!

Mlhy plazivé kolem kotníků se motají,
Kradou se tmou, tiše a potají,
Svírají mi hruď a nepropustí dech,
Drží mě v mrazivých temných zdech.

Bolestí je má krev naředěná,
Na každém kroku tvrdá stěna,
Já narážím a nevím kudy jít,
Jak tu bolest z těla vypudit.

Cesta nekonečná přede mnou se vine,
Z kyanidu vůně lákavá se line,
Chci upadnout v zapomnění,
V bezbolestné věčné snění.

Se slzami na řasách,
Tápu a mám hrozný strach,
S jedním jménem na rtech,
Končí i poslední bolestný vzdech…