Poeta - moderní literární server


Miláček

Autor: Pivec, 7. 12. 2008, Básně

Bohužel ne ten lidský.

Stojí tam a zírá na mě,
Je natěšený a nedočkavý,
Černý lak svítí i ve tmě,
Jdu si ho vzít, je připravený.
Nejistě otevírám dveře,
Okamžitě mě zahalí do svého kálovství,
Volant uchopím něžně,
Pomůže mi utéct od mých starostí.
Klíčky mi ruku hřejou,
Otáčím a slyším jeho hlas,
Odhalím jeho duši skrytou,
Spojka, jednička, plyn, to je prostě slast.
Dávám mu zabrat, a on má radost,
Oba víme co můžeme očekávat,
Jsme parťáci a známe svou slabost,
Nedostatek benzínu v krvi, to se nedá zvládat!