Slunce se vzhlíží v okně pokoje,
vánek stele postýlky ptáčkům.
Jak krásné jitro to je,
směje se obláčkům,
co zaspaly.

Šedivej les na obzoru
se protahuje a zíve.
Staví své stromy do pozoru,
usedá k ranní skývě
- snad namazané medem.

Kohout už dávno rozhlašoval,
že přišlo ráno.
Pak se chlubil a ukazoval,
že už má odzpíváno.
Ale ptáčci chválili jitro dál.