Vítr pláče v korunách stromů,
klepe, tluče na okna domů,
chce vejít, vypovědět svůj žal.
Není však, kdo by poslouchal.

Slzy mi tečou z očí,
jedna za druhou vyskočí
a vypráví žal a strach,
jenž je ve mně, ne na horách.

Bloudím a nevím kudy kam,
jak ten vítr nenalézám
nikoho, kdo by ... ...