Lež má krátké nohy,
To ví přece každý,
Avšak zanechává trvalé stopy,
Někdy krátké, někdy navždy.
Ta, se kterou jsem se setkal,
Je udivující, zvláštní,
Takovou by nikdo nečekal,
Provedena bezcitně a možná až s vášní.
Sám nevím, proč se stala,
Tváříš se jakoby nic,
Ještě jsi se na mě trapně usmála,
S tímhle už nemůžu mít soucit.
Vždy jsem Tě hájil,
Šel proti svým,
Tvá tajemství jsem dál tajil,
Jsem pro tebe zbytečným.
Doufám, že takový člověk jako ty už není,
To by byla pro svět pohroma,
Vytratila by se důvěra a lidské souznění,
Takhle se prostě lhát nemá!!!


Pořád jsi to opakovala,
Nechci tě ztratit,
Stále a stále dokola,
Nemohl jsem ti to slíbit.
Nemůžu bez tebe žít,
Tohle jsi taky řekla,
Chtěl jsem tomu věřit,
A ty jsi zase lhala.
Horšího člověka neznám,
Ale lidé si myslí své,
To já čelím pomluvám,
Ať tě vyhostí mimo tento svět!!!