Do vlasů vpletených
pár snítek jara,

v májovém slunci usíná,
hlava ji padá,

do rukou vrásčitých
své srdce uchopí,

zas zdát si dlouze nechá,
sen ve snu utopí

a oči až procitnou,
slunce jasné ať moc nebolí,

vždyt jen pár kroků stařeckých
domu zbývá ji o holi,

že tu ukrytá před všedním zlem,
štastně zas přečkala další den.