Ve skříni na ramínkách
Visí tři kůže
Uvnitř nic

Máslo se topí na topinkách
A ty váháš
Kterou si navléct z nich

Je neděle, prostorem voní káva
Ty pořád vybíráš
Za stolkem sedíš nahá

Sedíš a piješ, kůže se husí
A vejce hniličkuje.
Jedna se vybrat musí

Zatímco přebíráš, kůže ve skříni hynou
Ve třech tam pojdou
Samotou – rakovinou