Už jsi se někdy vracel domů a slyšel ptáky štěbetat?
Už jsi se někdy vracel domů za ranního rozbřesku?

To pronikající ticho
do všech koutů buněk
v němž je i ten nejjemnější atom slyšet
Křeč v líci neústupná
nad tou sonátou němoty
a další tvé já
promlouvá z nicoty

Promluví jak nejsvětější kněz
tvé tělo odevzdané
bude naslouchat
a uslyší ty hlasy nestydaté
zvuky pronikavé, co ti našeptají
Buď pánem Temnoty!