Odešlo světlo a padl stín,
sám sedím na dně rokle,
to jediné co ještě vím,
je to že ještě není po mě.

Hrobové ticho, mrazivý vzduch,
děsně se klepu a zima je mi,
nejspíš tu do rána umrznu,
ale pohnout nechce se mi.

Slyším tlukot vlastního srdce,
tohle strach mi fakt nahání,
vtom něco slyším, zvedám se prudce,
o něco hlavou narážím.

Ráno se vzbudím kolem den,
nad hlavou slunce a šumí les,
naštěstí byl to jenom zlý sen,
proč jsem sem vlasně vůbec lez?