Jsou jako sáček nezbroušených diamantů,

kamenné tváře bez pohybu nepodobajice se lidským.

Vzpominky jsou buď přítelem či nepřítelem večným,

vždy přípomenou sadu pozoruhodných ornamentů.


Jako světlo na konci tunelu současnosti,

tak rádi, ach tak rádi se vracíme,

do dávno prožité minulosti,

i trpké okamžiky, odstupem času, milujeme.


Chybami se člověk učí,

příště znovu, příště lépe.

vlastní činy, pamatujeme sami sebe,

ó, vy perleťové, jež dávné mrazem ničí.