I přes svoje slabiny

i přes svoje chyby

člověkem jsem

pouhým.

Račte si mě sražet na kolena,

ponižte mě urážkou,

pomluvte mě za zády.

Mám svůj svět a ten si žiji,

když davy spojujíce se, já utíkám pryč,

přes klopýtnutí a pády.

Já půjdu dál.

Ja zavřu očí.

Já zahodím zábrany.

Já neohlížím se zpět.

Za svoje naděje bít se budu,

však vím že neprohraji.

V mém světe proher není.

Mám jen jeden svět,

a v něm,

spoustu naděje a krásy,

poetické vášně,

ptačího zpěvu,

a lásky bezedné.

Tam tůze krásné sny.

ORBIS UNUM

Pouze můj svět!