Popíjím šťávu z jedových květů
uvnitř plná prázdna
přesto však navzdory světu
v zrcadle potkávám
stále jinýho blázna

co nemám v sobě
v jiných nenajdu
co mám v sobě
toho nikdo mě nezbaví

po špičce vesmíru
nikdy se neprojdu
zbývá jen čekat
až řeky se zastaví