Až jednou
usnu bez probuzení
ve snu spleteném z podzimní záře
poznám a odpustím
lež co halila všechny lháře.

Až mi budou
po tvářích stékat slzy věčné krásy
a v duši rozplyne se moudrost světa
Pak možná poznáš ty spásné spásy
co nespasí nás.

Pak se zas sejdeme
staří tělem, mladí duší
otevřeme staré truhly
dopijeme láhev vína
načatou
před dlouhým časem

A pak
jednou možná
vrátíme se na Zem.