Egyptská krása,
na zlatavém polštáři,
leží a dojímá,
ve zpovědi notáři.

Hrála si s pocity,
v to nebeské ráno.
A srdce z pyramid,
hle, sesypáno.

Andělé troubí na poplach,
Nebe se promáčí.
Zlato se prolíná s černou,
ve vlasů chomáči.

Leží a pláče,
prohra jí svázala.
Studený pohled horkých večerů,
když závěť svou napsala.


Nikdo se za ní nemodlí,
její oči křičí dokořán.
Za závěsem z rudého hedvábí,
zpívá jí pár mrtvých vran.