Tmavomodrá prostěradla vlají na poplach
že bám v hlavě chybí serotonin
a vše vidíme až přespříliž tmavě
a ty samotná prostěradla
i ty lavičky na kterých sedáváme
i ty cesty po kterách chodíváme
a i ty rozkvetlé louky a stráně
které nám případají černibíle a rezavé
a přes veškerou svou krásu
nám přípomínaji
již tolikrát ztracené naděje


To bývaly časy
ale všchno se mění
a i my jsme se změnili.


Všechny ty časy
Všechny ty minuty a vteřiny
Pro extázi té dané chvíle
radosti
Však platné jen zlomek okamžiku
Je čas napsravit poklesky mysli
porvat se s vlastní minulostí
a s klopýtáním přes vlastní překažky
z vlastních cest
a vratit se na spravnou pešinu životem
bez spěchu, bez shonu
však hned.