Ústa svázaná hloupou přísahou
mlčky se s tebou rozloučím.
Pohladím vlasy Tvý.
Pak ostří žiletky
a k moři slz, co vystoupí z břehů
ve stružkách krve bolesti odplavou
a věčnost uplyne, než Tě zas uvidím.

Než zavřou se dveře, i víčka naposled
probleskne úsměv
jak vzpomínka za snu
kde hřejivé náramky jsi mi připínala.
I teď rudé šperky pálí na zápěstích.
Za malou chvíli se rozpustí led
a dírou ve vaně ke dnu pak klesnu.