Ó, ty který jsi byl svědkem všeho,
každého záchvěvu,
mysli pána svého.
Ty znáš důvod každeho jeho hněvu.

Každého rána vstával jsi s ním,
jako každého večera usínal,
s ním jsi ochutnal každé z vín,
a s ním jsi se na jeho otázky ptal.

Myslil jsi s nim ba i z něj,
tys poznával pravé tváře,
když kolem byl nasek rej.
Učil jsi ho pravé kráse.

Bytí toho světského,
jak správě mluvit,
co mám byt za prvé a co druhého.
Bez tebe on by nemohl žít.

Tys ruku jeho vedl,
při každém slově,
při každe sloce,
za jeho skutky jsi svým životem platil.

Tys jeho zákon i jeho právo,
básníkuv života smysl,
půlkou básníka je jeho pero,
tys jeho duše a každý druhý sval.