Tys mě souzena, nevidíš?
Kde jsi, tak kde vězíš
čekám na tebe ve stínu
ve stínu stromu který chrání mojí víru
Že na skráň tvou a vlasy hedvábné
které máš, které tak miluji
aspoň letmě, jen na okamžik
chtěl bych tě pohladit, tak něžně

Po tvé srdci, po tvém dychu
prahnu a napsat román se chyluji

Děj je mi známý, však neumím
vyjádřit všechny své city
je jich přemnoho, snad
mé oko se snaží zahlédnout tě
Však náhle tě není
v celém širém obzoru
Tak kde jsi kde vězíš
nemohu tě nalézt
přitom stačí jen
zavřit oči a nechát se vést

Láskou
snad chtěl bych te svést
už tě nacházím
stačí se nechat vést
svou láskou