Ze zábnoucího slunce,
nadechla jsem se štěstí.

Zadeček vrní se na židli,
oči rozhazují blankytné jiskry.

Nohy tvaru antilopích s
klidem si hoví na stole.

Tu vzácnou siestu vychutnám si!
A ještě ji zapít černou kávou...

Chopím se pera s planoucím chtíčem
rozdávat radost, štěstí, věrnost i pokoru.

Plující siesta odráží se na papíře.
Do průsvitných šatů se oblékla.
S nadějí, že stojím zato!

Dýchám volností...




A černočerné myšlenky skončily v odpadkovém koši!