Je tady, co si pamatuju,
nejspíš
co jsem se narodila.
A možná ani neví,
jak je důležitá.
"Spřízněná duše",
jak říká Anna ze Zeleného domu...
Vždycky mi všechno odpustila,
a trpělivost sama, musím říct.

Myslím, že jediná na této zemi
o mně doopravdy všechno ví...
Zná moje úlety,
sny i tajná přání,
u ní jsou v bezpečí
má drobná tajemství,
jež střežím před zvědavostí světa

Zakazovali nám kdysi spolu kamarádit,
prý jsem ji příliš napodobovala :o)
Ale málo platné -
přátelíme se pořád.
I když se naše cesta rozdvojila,
ona je svobodná, a já - já se vdala

a není už všechno tak, jak bývalo.
S léty se spousta věcí proměnila,
máme asi kapku
odlišný styl života...
Ale pořád, pořád potřebuju,
aby BYLA.
Jistota,
že je tu někdo, kdo mě pochopí,
vyposlechne si moje chmůry,
dost nesmyslné častokrát...

Přítel je ten, kdo o nás všechno ví,
a má nás pořád stejně rád.