Před časem nebylo to zlé,
včak bál sem se chvíle téhleté.
Kdy jeden z nejblýžších opouští nás,
a v srdci svém slyším ten hlas.

K slzám není daleko není,
je konec všecho toho snění.
Měli sme jí rádi,
snad vic než sebe sama,
a ted už nikdy nezapaří s náma.

Já nesnáším toto loučení,
když vím, že konec všeho je,
chce se mi jen lehnout na koleje.

Nebyla to láska,
jen přátelství kamenné,
A ted zůstaly nám jen tváře němé.

Peťo jen krásně se měj,
a na Znojmo vzpoměn si zas,
na svět se pořád stejně směj,
a nezapomen že máš tu nás.
Svoji Školu rocku,
vždy patřit budeš k nám.
Odpusť že zas básničkuju,
ale nesnáším když loučit se tak mám.