Jako včela bez květin, jako pavouk bez mušin.
Jako zlomek bez setin, slzy neusuším.
Týrá mě pravda, týrá smích.
Jak Julie padla, do rukou tvých?
Barví se duhou, celý náš svět.
Omotán černou stuhou, karafiát, ten květ.
Ležím tam ve větru, zlato splétá mi vlasy.
V rozpáraném svetru, nahlas dýchám asi.
Na trávě z kaštanů, na stromech ze žuly,
už nikdy nevstanu, nahá jen do půli.
Navěky prokletá, osudem sepsána,
kronika staletá, tohle je nirvána.
Odleť si sokole, tam kam Tě volá.
Já zhynu na stole, pýcha mě zdolá.
Láska je pomíjivá, poznáš sám.
Jako pampeliška za čas chmýří má,
odlétám.
Fialky pak zbarví kůži mou, ty popíšeš mi kámen.
A já budu můrou tvou, před spaním říkej ámen.
Anděl ať tě ochrání, když čert Ti mete cestu.
Tvoje věrné pokání, přivede nevěstu.
Bude černá jako noc, ze žuly stvořená.
Fialky jí daly moc, láskou je obdařená.
Z kaštanů pak splete ti, ten rozpáraný hábit.
A naplní se napětí, pak pušku musíš nabít.
Pak pampelišky postřílej, za klobouk dej karafiát,
Stuhou mou se ovíjej a buď můry pirát.