Pět prstů mých a pět tvých
bez cíle tělo hladí.
Kráčí přes útesy a stráně
tak hladce, že ostré střepy skal
jim lesk a samet snoubí.

Kráčí přes mlází tak vábně
čistíce rosou svou prchlivost a strach.
Smývají v něm špíny let
samoty a zdárně
zbavují lilie vůně a poskvrny pach.

V tu chvíli nekonečnou
kdy prsty propletou se vzájem
v okamžik pravdy – světla čistoty.

Ta chvíle bude Tvou
a okamžik mým rájem
představení snů, v němž hraji já i Ty