Dukáty obilí dávno už třpytí se na sýpkách
půlměsíc srpů za obzor šel spát
skončilo veselí, dnes strním ustal vítr vát
list spad´, stal se bezbarvým i touha v malých dívenkách

Cinkotem vagónů až sny budeš provázet
dva světy vzdálené a přece blízko jsou
v dáli sbíhají se – jen přivonět
skloníš k nim ústa svá i tvář líbeznou

Hvězda na nebi jen pro Tebe bude žhnout
Pohlédni nad obzor! Už blíží se…
V světle jejím uzříš sebe a nad ní Měsíc plout
vlak nezná dívčí trápení –