Ta tramvaj pomalu skřípala po strunách
kolejí, které ji vedly do nikudy,
zrosená mlhou lkala unaveně,
když na obzoru zjevila se smutném

nedbale odhodil jsem nedopalek
na stupátko zatrnulé vkročil
sedala si změřil zamyšleně
v nereálné teplo v nich se schoulil

Přes nějaká náměstí jsme jeli,
rozjařená pod lampami v mlze,
sledoval jsem, jak se mrtvo zvenčí
v očích obrací na pouhé snění

Zastávky se opuštěně řadily v té jízdě,
avšak jejich hašteřivá pokušení
nestala se touženými odměnami,
jen záchranou, jež bojovala s umdléváním

vytrvale počkal jsem si na konečnou
s vidinou, že dočkám se tak překvapení
tramvaj jenom se skřípotem schoulila se
vyplivla mě do zimy a opustila

žádná tramvaj nejela už tam
do míst, o kterých jsem v dětství sníval,
k slepým místům, která v duši mám,
schoulená kde krčí se má touha