Taji
jak první dáma
jak planá fáma
svírána v nahé hrsti.
Veškeré kosti
se staly
vápennými svaly
však bez schopnosti bytí.
Není zbytí,
třeba pryč odejít
co najít
je možno teď?
Od podstaty dělí vysoká nás zeď
a drásající úpění trpících
vyřezává krvavé stopy do našich mozků
lehce
jak formičky
na vánoční perníčky...
Však konečně
zbavena všech bolů.