Nesnáší se na křídlech z peří krásy.
Neptá se a s lehkostí čepele nože a sílou překvapení rve realitu a hroutí prostor.
Sevře myšlenky do malé kuličky ,jejíž váhu lze stěží unést.
Marně pak voláš anděla spásy
a zoufalství brání v mlze najít dveře.
Nedovolí ti překročit práh
a vypustit myšlenku z vězení beznaděje.
Jak mramorové závaží,
těžká a studená leží na zbytkách rozumu.
Jak mnoho síly stojí rozlomit tu skořápku její moci a vrátit se zpět.
Jak těžké je zbavit se pachuti opravdové bolesti,
s jizvou ve vzpomínkách, která je vidět vždy, když otočíš se zpět.