Přepadla mne závrať večerní.
V dusícím se dýmu
prodírám se ku dveřím,
když slyším v uších
vřískot zvonku...

Otvírám..

Pusto...
se rosprostírá tmou.

Vždyť tu NEJSI! NEJSI! NEJSI...
(Proč zvoníš?)

Stesk, můj příteli,
mne zastihl nepozván.
Objal mne tak mocně,
že okovy jsou slabý čaj.

Jsi šťastný, kde já to nepoznala?
Ať za mne pohladí Tě myšlenky.

Jdu...
Kráčím...
Odcházím...

plakat déšť,
brečet,
řvát!