Chybíš mi, chybíš,
zlořečený,
jak hrdost chybí
slovům ženy

až příliš,
příliš odevzdané,
když ráno šeptá něžně
pane,

můj pane, nejsem
bez tvých očí,
usneš -
jak slunce za úbočí
zmizím - a nejsem

bez tvých dlaní,
doteků, rtů a pousmání,
co sladce nohy zpodráží mi
a padám,
padám do hlubiny,
slepá
a hluchá k hrdým slovům
- vítězná trofej Krále lovu,

hrdost má třpytnou gloriolu
- padám
a nedívám se dolů,
chybíš mi příliš,
zlořečený.

Nejhlouběji prý padnou ženy.