Jak ze štětce Goyi ten mladík byl,
už totiž není, zemřel, vše lidské zahodil.

Nezazněl Beethoven a nikdo nezaplakal.
Vždyť zde leží ten, co rád z mostu skákal.

Proč jste s ním nebyli Vy, vyčkávající v davu,
jak supi čekající na potravu.

Nezazněl Beethoven a nikdo nic neudělal.
Vždyť tam leží ten, co zbaběle život v šanc dával.

Proč jste mu nepomohli, byl by to snad zločin?
Ne, výmluvy se nepřipouští - je to moc velká zbabělost čekat v houští.

Nezazněl Beethoven a nikdo nezaplakal.
Vždyť zde leží ten, co bez kamarádů dolů skákal.

On vás tam dole všechny viděl do jednoho - čelisti pevně sevřené,
neozvalo se ani jedno "NE" -tiché "ne".

Nezazněl Beethoven a nikdo nezaplakal.
Vždyť u nohou vám leží ten, co v napjatém tichu skákal.

Možná by rozmluva pomohla zastavit hurikán-
vaši překrásnou bitvu u Lipan.

Měl zaznít Beethoven, ale nikdo nezaplakal,
jen Vás hladovou zvěř k sobě nechtěně lákal.

Nenasytně odcházíte domů - na zprávy - nastavit všechny kanály,
hlavně ty v sobě především - znovu a znovu - krmit hřích.

Vidina senzace - zvětšuje půdu
a nevinnost přerůstá v nechutnou zrůdu.

Ne Goya namaloval i vás - královská rodino bez nesnáz!

Skočil jsem pro Vás jen jednou-
Ale v duši tisíckrát a v mysli zůstal vyrytý obraz váš.