Na poli žlutých slunečnic
jen žár

a vítr

a nic víc.

Jen zlato žhnoucí dokola
a jas
- kdo jen mu odolá -
barvy, co křičí k nevíře
a štíhlé prsty malíře.

Plátno jak bílá v kolébce,
na ústech šmouhy od štětce
a oči, vpité do květů,
když v dlani svírá paletu.

Zatím je ještě neslyší,
ty hlasy, skryté v zátiší...
neví, že dávno propadl
zrádnému slunci nad Arles.

Na poli žlutých slunečnic
jen žár ...

a vítr ...

a nic víc.