Ryby pláčou,
tisíce němých umíráčků,
kolem lítaj stromy,
tmavá zeleň bez květu.

Zas spoutáni řetězy,
klaníme se duchu této doby,
ohryžeme cukr z háčků,
A stejně žijem v nesvětu.

Všeho dost a furt je málo.
Dejte kruci! Koleda!
Žijem přece prý jen jednou
a lidstvo soucit nehledá.