Pod stříškou světlých vlasů
studánky modrošedé
a na jejich dně
ticho...

objímající...
něžné ...
měkké...

Jen ozvěny dvou hlasů
si v hloubce kdesi
na slyšenou hrají,
mazlí se spolu,
kočkují
a jedna druhou
prolínají...

Tak nemrkej mi, prosím,
dívej se na mě
ještě chvíli ...
ať vím,
zda se v plachosti
tvých očí
ozvěny naše políbily
... jako my dva.