Zapadá slunečko
do lísek za tratí,
ospalou oblohou
čáry se klikatí,

na prázdném peronu
večeří vrabčáci
drobky, co výpravčí
utrousil při práci,

plácačkou odřenou
když mával na fíru,
v ruce dva krajíce,
balené v papíru.

Po stěnách na hradle
tancují prasátka,
po naftě zavoní
pražcová zahrádka,

poslední pantograf
nablýská troleje,
rozmarně zhlédne se
v loužičce oleje,

pak už jen z dálky všem
na pozdrav zapíská.
Semafor předpaží,
nadskočí výhybka ...

a drážní penzista
v duchu se rozpláče.
Vzpomíná na dým
a na jisker chomáče,

na páry supění,
na mour a na saze,
na čas, kdy chlubil se:
"Slečno - jsem na dráze!"

Zapadlo slunečko
do kopců za tratí,
rezavé koleje
marně se klikatí ...

Na hradle prázdno,
i čekárnu zavřeli,
výpravčí balí...
...tak už ani v neděli ...