Byla noc a my byli spolu
v pokoji s lampičkou
a růžovou postelí.

Naše láska byla tak velká,
že nás proměnila v azurové sklo.

My leželi v té posteli
a byli z toho křehkého skla.
Železné kapky touhy rozbily,
rozbily naše azurová splývající těla.

Zbytky z nás, střepy
se rozletěly po našem pokoji
a naše touha být spolu byla tak velká,
že nás spojila v jedno okno.

A teď,
sedím v tom pokoji
a dívám se skrz naše okno.

Mé slzy padají na zem vstříc osudu,
tak jako ty jsi letěla
a naše láska,
ta s tvou smrti umřela.