Jednou ke mně prostě přišla
Tichá společnice
Vdechl jsem do ní život
A trávil s ní ten svůj

Do ničeho mi neremcala
A soužití s ní bylo o moc snazší
Než s mluvící nánou
Jen na kole se s ní nedalo moc jezdit

Ideální do hor
Lehká jak pírko
Ne moc společenská
Zato krásná ženská

Pak nám to, ale přestávalo klapat
Neuměla vařit
Ale její postava fakt ucházela
Ucházela, ucházela a ucházela

Nakonec mi ušla zcela
A já byl línej jí doběhnout