Za tím poklidným výrazem,
za rouškou bez tajemství,
skrýváš vše, co bych chtěl znát,
jeden pohled do tvých očí,
a vidím…

lva, který se chystá zařvat na celý svět,
už jenom chvíli,
orla nad savanou,
s moudrostí vzhlíží na celý svět,
myš pádící trávou,
vždy o krok napřed…

podívám se ještě hlouběji a vidím…

světlo rozhánějící tmu nejistoty,
plamen jasnější než slunce,
cestu lemovanou sedmikráskami,
ne příliš rovnou, ale pevnou,
hustý les chránící slabé
s každým stromem na svém místě…

přimhouřím oči a dívám se do tebe…

do studnice smutku i štěstí,
do moře nekonečných dobrodružství,
jsi mrak, jsi déšť, co mi stéká po tvářích,
jsi má slza, když odcházíš,
jsi říčka, u které jsme sedávali,
jsi jezero, kde jsme pouštěli lodičky,
ale to už je dávno, hodně vody uplynulo…

nedívám se, přesto v tvých očích cítím…

běsnící vichřici i jemný vánek,
plachtu nejistě se třepotající ve větru,
kývající se trávu ve větru,
tak svobodně,
jako ta myška mrštná…

přesto silně jako řev lva v dáli,
tak hrdě jako orel na nebi,
tak už zhasni,
a pojď za mnou,
přes slzy už tě nevidím…