Tam, kam letí ptáci,
Tam musíš i ty utéci.
Široké, jak pastviny,
Koukáš se bez viny.

Úkryt je to tajný,
Nevidí Tě, hajný!
Krásné louky, lesy a břehy,
Tam, kde je večer plný něhy.

Čerstvá tráva a vzduch Ti voní,
Krásná dívka, šeptá Ti vítr o ní.
Šeptá, šeptá a napovídá,
Však jí samé to nepovídá!

Tam, kde orli znají svůj dům,
Tam, kde vítr zkoumá Tvůj um.
Širý les se tu rozkládá,
Na něj tma svou barvu pokládá.

Když je ráno, pole zrají,
Krásnou žlutou barvu oni mají.
Nevěřím v zázraky a přec tuším,
Že dobře je mi tu, něco říká: „A s čím?“

S čím, no přece s tebou,
Když mlýny boží vodu melou.
Les ukryje své tajemství,
Mě ho ukáže i rybník v rákosí.

Kousek zlata mám v rukou,
Tam, kde ležím jen sám s dekou.
Hluboké údolí a hluboké vrásy,
Kolik je v svěží přírodě krásy!

Nevím, kam mě vítr žene,
Ukázat mě nějaké ženě?
Ne, jen se jen tak šine
A mě, stoje u trati, pouze mine.

Vlak teď přejel kolem polí,
Něco mě teď v srdci bolí.
Komu se mám svěřit a komu lhát,
Než snad přírodě, a budu lkát.

Že jsem tu sám a pláč můj vroucí,
Slyší luční koník, potok i brouci.
Komu se svěřit mám,
Když přírodě tvář teď dám?