Utonout v přílivu listí
proběhnout zborceným mostem
nez všechny peříčka zjistí
že jsem tu nezvaným hostem

než les zamkne postraní branku
spletenou nachovým proutím
chytím si bázlivou laňku
na hřbet se jí vloudím

utíkej můj němý oři
tvé tělo dává mi klid
leť a ukloň se keři
ať se trn nemůže vrýt

leť a zanes mě vánku
pánu co po mě touží
leť a zanes mě spánku
co okolo mě krouží

už vidíš tu mýtinu
naši zkoušenou víru
všem teď prominu
pro pocit míru

ta mýtina uprostřed tebe
kde slunce své mapy kreslí
mapy tajných cest nebe
kde klid a láska se sešli

tam seskočím a v letu se usměju
pod staré duby si k tobě lehnu
v rozkoši oči si zakryju
paži nad hlavu zvednu

zašeptám vyznání lásky
roztrhám prázdné vzpomínky
polibkem zaženu vrásky
na oči vložím ti kamínky

jen oči nesmíš otevřít
to les probudil bys zas
tvým pronikavým pohledem
a šuměním svých řas

lež, jen hádat smíš
čí slzy jsou tak slané
nechoť ke mně blíž
mé tělo je zrádné

počítej si do sta
já se musím vrátit
než les najde zatoulaného hosta
zkusím co jde ve snu zvrátit