Mladý život vzal si ďábel, když se Kryštof rozhodl to sychravé odpoledne opustit vše, čím pro něj bylo žití. Tak zmařeny jsou všechny plány a jen krev tryská proudem z rány. Ta rudá krev byla budoucnost, jeho budoucnost. Marné bylo přemlouvání jeho strážného anděla. Kryštof, od přírody umíněný tvrdohlavec, nic nedal na sliby anděla. Muselo být prostě po jeho. Anděl teď sedí smutně v koutě s rukama v klíně, s tváří skleslou, mumlajíc si potichu, že Cháron jme se hrdě vesla a jemu zbyla pouze zlost.
Sníh kupí se za okny stále výš,
a noc mladá, ztichlá, stínů plna,
oblizuje lidem tváře,
ty však dávno svůj sen sníš,
a jen vlastník svatozáře,
doufá, že se probudíš...
Však překročil jsi jednou most,
vítej v pekle, jsi náš host!