,,To je ale štěstí! Konečně se to podařilo, už jsem ani nedoufal, že to vyjde," říká si starý jepičí otec Edgar, když se dozvěděl tu radostnou zprávu.
Jeho ženě se právě narodilo deset malých jepičích miminek.
Po této zvěsti v klidu odchází novopečený tatínek na věčnost. Vždyť už na tomto krásném světě byl bezmála celý den. Splnil své životní poslání a odešel.
Jaké osudy čekají jeho maličké potomky?
Všechny rostou jako z vody, jen jedno je jiné, není ošklivé, je jen trochu zamlklé. Vypadá, jako by stále nad něčím dumalo. Sotva se naučilo číst, už si někde našlo naučnou encyklopedii. Tam se dočetlo, že jepice , které se narodí ve volné přírodě, žijí nejdéle jeden den. Hned běželo za svou matkou, ležela na smrtelné posteli, smířena ze zákony přírody.
,,Mami,proč my jepice žijeme tak krátkou dobu?"
,,Milý René, každý živočich má předurčeno, jak dlouho na téhle planetě má být, no a my tu jsme celý dlouhý jeden den,"řekla matka a vydechla naposled.
,,Tak to tedy ne, půjdu a zjistím, proč jsme na Zemi jen tak krátkou chvilku."
Jde a vzpomíná na to, co četl v encyklopedii. Nejchytřejším tvorem je v lese je sova.
Půjdu k ní domů.
Sova ho přivítala velmi zdvořile.
,,Čeho ode mě žádáš?"
Když jí René všechny své starosti líčil, moudře kývala hlavou, chvíli se na něho dost vážně dívala a pak říká:,, Možná jsem jedno z nejchytřejších zvířat v lese, ale věř mi, že odpovědět na tvoji otázku neumím."
Co teď, musím znát odpověď, ztratil jsem u sovy mnoho drahocenného času, myslí si René.
Zkusím to u medvěda. Ten je sice trochu hloupý a důvěřivý, ale na druhou stranu má vždy odpověď na každou otázku. A vydal se na druhý konec lesa, kde bydlel medvěd.
Nožičky mu už pomalu slábly a celé tělíčko bylo unavené.
Najednou se před ním objevila liška. Vypadala hladově, šla právě na lov, ale když uviděla, maličkou vychrtlou jepici, hlad ji hned přešel.
Malý nebojácný jepičák neváhal a začal se lišky vyptávat: ,,Liško, proč žijí jepice jen den?"
Liška byla překvapena vznesenou otázkou a neznajíc odpověď raději utekla.
Chudák René šel tedy dál lesní pěšinkou. Najednou se před ním objevila mýtina, na které stála medvědova chalupa.
Medvěd stál na zápraží, vypadalo to, že se právě připravuje k zimnímu spánku.
René, který měl pro strach uděláno, ho oslovil:,, Medvěde, mám otázku, na kterou mi nikdo nedokázal odpovědět, a přitom je tak snadná.
,,Proč jepice žijí jen den?"
Medvěd se překvapeně dívá na Reného, chvíli přemýšlí a pak moudře říká:,, Milý a jistě i hodný René, řekni mi , kolik hodin jsi zbytečně promarnil tím,že za mnou jdeš, aby ses mne na tohle zeptal?"
René nechápavě odpovídá:,, Vyšel jsem ráno."
,,Tak vidíš, ty se tady půl dne, a vlastně i půlku svého života snažíš dozvědět, proč jste tu tak krátce, zatímco jiné jepice si užívají svého života, a mají z něho určitě velkou radost."
,,Co mi tím chceš říci?"ptá se René.
,,Chtěl jsem ti tím říci, že nemáš pátrat po tom, proč tak brzy zemřeš, nebo ztratíš i tu trochu času, která ti byla vymezena. Život se má žít naplno a nepřemýšlet nad tím, kdy skonáš, ale jak skonáš. Jestli zemřeš veselý, plný optimismu a zážitků s přáteli, které ty, kvůli svému nápadu ani nemáš, anebo zemřeš sám rozzlobený na celý svět a na svůj život.Běž a žij!"
René porozuměl slovům medvěda, ale pro něj už pozdě.
Doufám, že vy pochopíte včas.