Ve hvězdách odvěků psáno,
každičké bolavé ráno,
znavená, zklamaná životem,
škrtíš se na šňůře, za plotem,
a drápky zatínáš.

Kouřové signály cigaret,
značkují potají parapet,
a vína doušek poslední,
když záclony se rozední,
naposled usínáš.

Sny, hrady z písku postavit
a napůl huby spolu žít,
krev z vyprahlých rtů spolykat
i poslední lži rozžvýkat,
samotu objímáš.