Růžolící se ucho k uchu
Směje se na svět přes mraky
Něco jí bolí, něco jí pálí
Úsměv zakrývá rozpaky

Věří v boha a tudíž i v dobro
Drží dva malé oblázky
Kamínky útěchy, kterými křesá jiskru naděje
Křesá a křesá, nic se neděje

Balancuje na jednokolce nad propastí beznaděje
A rovnováhu si vyvažuje příčnou flétnou.
Je jí jedno co se stane, je jí jedno co se děje.
Chce s ním jen zase jednou usnout

Bojuje jak jí síly stačí,
Bojuje pro něj, zápas o život
Přes rány co jí neochromí, i přes nevýhodu bodů
Bije se s úsměvem, který kazí jen, sůl co teče dolů

Noc je tak nejistá, je tolik malá
Postel je studená, je v ní tak sama
Ruku si přehodí přes volné místo
Je jako na poušti, úzko, pusto a dusno

Alespoň ve snu může Tě hladit
Tam může všechno,nesmí se trápit
Ráno se probudí dvě jiskry, oči
Pohledem na prázdno, hlava se točí

Vstává zas do války, bojovat oddaně
První krok s maskou na hlavě
Odchází váhavě
A od ucha k uchu svůj úsměv vyloudí

Berušce