Neviděl jí alespoň rok. Když mu řekla, že se jí líbí a že se do něj zamilovala, udělal chybu - neudělal nic. Nebyla moc hezká a vypadala mladě. V jeho přítomnosti se chovala nepřirozeně. Byla tak jiná a nedokázal si představit, že by patřila do jeho života. Nechtěl aby se na něj dívala. Nechtěl aby se o něm bavila s kamarádkami. Chtěl, aby zmizela. A pak se to stalo. Byl rád. Nevěděl, jak to bude bolet, až jí potká. Teď tam stála vedle něho. Tak se změnila! Vyrostla. Vypadala moc dobře. její směšný dětstký obličejík nahradila jemná tvář s ženskými rysy. Měla něco v očích. Viděl se v nich. Nechápal jak mohl dřív mít strach se do nich podívat. Cítil, že je šťastná. A nechápal, proč je z toho tak smutný. Vypadala tak klidně. Každý její pohyb byl tak jistý. Stačilo když si upravila vlasy za ucho nebo si stáhla rukávy kabátu, aby jí nebyla zima na ruce, a přestával dýchat. Chtěl aby se na něj dívala, aby se o něm bavila s kamarádkami. Chtěl, aby tu byla napořád a nedokázal si představit, že by měl jeho život bez ní smysl. A ona? Doufala, že si jí nevšiml. Že si nevšimnul toho, jak se změnila. Kvůli němu, jeho lásce. Nepřipadala si hezky a byla neklidná. Nechtěla aby viděl, že v jejích očí je láska, kterou k němu pořád cítí. Chtěla zmizet.