Až zazelená se listí
až zavoní mi luční květ,
až duše má jistí,
že milovat měl bych tenhle svět.

Až ranní opar prozáří slunce svit,
až probudí mé touhy ptačí zpěv,
až pochopím co je dobré ctít,
až zjistím že mi v žilách proudí krev.

Až zahlédnu touhu svou křičet, smutek smaž,
snad ještě budu mít dostatek sil,
navždy zahodit své Jednou své Až.