Já bych chcíp a měl bych klid
vždyť každý cip to ví,
že mrtvé srdce nebolí

a netrápí se mrtvé svědomí,
kdo že jsem já a kdo jsme my
Anebo že mi nejsme my?
a proč už nejsme my?

Myšlenky zaniknou v tom prázdném chladu
nebudu už vědět to co vím
proč na světě je tolik hladu
když sám si jídla nevážím

Mám všechno a nemám nic
radost mi vlakem odjela
mám všechno, co chci víc?

Chci se radovat z jitra,
z toho, že mám i zítra
chci se radovat z trávy
i z panelových domů
z kolejí, ze stínu stromů

i třeba z luxusu, jenž se mi hnusí
ze stolů pod ubrusy
z květinového vzorování
ale nejde to.

Je těžké být vždy bojovníkem,
vzdávám to, nechci zůstat snílkem
není to ostuda se bát,
není to nemožné boj vzdát.