Je pátý květen, já šinu si to světem
S mokrými vlásky – sbírám oblázky
Povídám si s jelenem i kapradím, občas o lidskou bytost zavadím
Opatrně se na sebe usmějeme a pak dál, dál plujeme
V lese sem plná života – zde neexistuje samota
V lese se stávám dítětem, v lese seznámila jsem se se světem
A až si nebudu s něčím vědět rady, nehledejte mě, budu tady