Když po dlouhé době svit hvězd spatřil jsem,
vzpomínal já jak zlákalo mě pokušení ,
hořké vzpomínky zůstanou mi navždy,
jak jas hvězd problesknou mi.

Nikdy už nechtěl bych pocítit slanost pokušení,
sklíčení toť slabým slovem nazvat dá se,
vždy ale zbyde malá naděje,
která vezme sebou všechny smutku závěje.

A už jen pro naději,
života smysl nalézt se dá,
jak správný člověk být má,
když neumírá v beznaději.

Jara vůně povzbudí tě,
radost z žítí obejme tě,
ruku v ruce mysl s duší,
někde uvnitř srdce buší.

A proto na hvězdy vzhlížím s nadějí,
že život pro mě radost má,
a já už nikdy nebudu muset pocítit,
SLANOST POKUŠENÍ